Matthew1801DiMateo

Já jsem tvá jistota Já jsem tvá naděje Já jsem tvá hráz proti krizi Já jsem tvé nic než pravda v televizi Já jsem tvé řešení Namísto strašení Já jsem tvá taška plná jara Já jsem tvůj levný tarif od Oskara Jsem tvoje osudové tsunami Jsem tvoje všechno krásné Co leží před námi
Jsem tvoje nádherné pozítří Tak hlavně přijď A volebním lístkem si dědka nevytři Jsem tvoje krásná cesta do ráje Laciná dovolená v nočních barech Šanghaje Jsem tvůj alkohol Tak vol mě vol mě vol mě vol mě (Jmenuji se Šachmatovič a mám dost peněz)  Jsem tvoje prosperita Jsem tvoje už to lítá Já jsem tvůj třináctý plat Jediný kdo se dokáže o tebe postarat Jsem tvoje druhá míza Srdeční dialýza Se mnou bude ti líp Jsem tvůj, jsem tvůj Jsem tvůj… ((a po volbách tě oskalpuji o vše, cos kdy měl!))

+

Přijde Igor domů a ptá se ženy: „Máme něco k večeři?“

„Ne, nic – vždyť je čas předvolební!“

„Tak si něco udělám,“ řekl Igor a vyskočil z okna. Bohužel, nic se mu nestalo. Bydleli na přízemí…

+

Sejdou se po volbách Beblavý, Truban, Ziska, Hlína, Kollár, Matovič, Drucker a Stefano H. – všichni jsou ve vězení a někdo řekne – „Tak ten bláhovej Robertko dodržel slovo, jak předpověděl, že když prohrajeme volby, shromáždí nás v Leopoldově…“

A lid si konečně oddech.

+

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Hlína jen za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Sulík je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Ziska je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Truban zpívá tehle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Matovič za to nemůže…

+

Á la Jiří Žáček: Bajka volební

Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme si Matoviča,
ať nám kráčí v čele!“

Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvollili si Matoviča
a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva
přesto bučí: „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“

V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí Matoviče,
svět se sotva změní.

+

Nikdy neříkám nikdy
aneb tak pravil XY

XY byl stoupencem trvale udržitelného pesimismu.
„Nejvíc radosti užijeme my pesimisté,“ prdil.
„Když se věci hatí, mám radost, že jsem měl pravdu,
když se naopak daří, mám radost, že jsem se mýlil.“

„Dávejte svým dětem pod stromeček hady,“
nabádal XY před Vánocemi své přátele,
„abyste si na Štědrý večer měli s čím hrát,
až si vaše děti zapálí vaše cigarety,
nalijí vaši whisku a pustí vaše předvolební kydy.“

„Nad čím se rdí rdesno, čeho se leká leknín,
nač čeká čekanka?“ otázal se Pět Gramů
v záchvatu lyriky při nedělní vycházce do přírody.
„A proč si hovno hoví?“ dodal vzápětí,
aby zabránil posměchu cynických kolegů.

„Vážení penzisté, ctěné důchodkyně,“
oslovil XY spolucestující na 1. apríla.
„Neterorizujte mládež,
aby vám uvolnila místa k sezení! (ve vězení?)
V dopravních prostředcích ať sedí mladí!
Až zestárnou, copak je někdo pustí sednout?!“

„Člověk by nevěřil,“ konstatoval igor
při pohledu na davy spěchající do práce,
„kolik úsilí to stojí, aby se člověk dopracoval
přesvědčivého životního neúspěchu.“

„Zamlada jsem zval dívky v rozpuku
na prohlídku své sbírky snížených známek z chování,“
posteskl si Sulík při oslavě svých padesátin,
„teď abych zval důchodkyně
na prohlídku svých chorobopisů…“

„Máte smůlu,“
říkával Kollár do telefonního sluchátka.
„Nábor robinzonů byl definitivně ukončen
pro nedostatek opuštěných ostrovů!“

„Rozčilují vás politikové, kteří kradou,“
vmísil se Robert do debaty o úplatnosti politiků,
„ale zároveň vám imponují. Máte strach,
že pod vedením čestných politiků byste zchudli.
Když si neuměli nahospodařit sami,
jak se chtějí postarat o vás?
Při takové logice je jasné, že volby dopadnou
i tentokrát směrodatně pro směr.“

„Zákon chránící ženy před domácím násilím
je záslužný,“ pravil Ziska v kroužku přátel.
„Ale copak se násilí dopouštějí jen muži?
Kde je zákon chránící úžerníky?
před terorem věčně nakvašené ječící ježibaby,
vedle níž je tyranosaurus rex roztomilým malíčkem?“

XY se v odborném časopise dočetl, že ještě před 250 lety
se většina lidí nedožila více než 35 let,
zatímco dnes je průměrný lidský věk dvojnásobný.
„Tomu říkám pokrok,“ pravil uznale.
„To umožňuje státu a dalším opozičníkům
ždímat občany dvakrát tak dlouho,
než tomu bylo za mikloškovského komunismu!“

„Sbohem, ženy! Je konec všem dobrodružstvím,“
zakončil XY-ův přítel lamentaci
na svou čím dál ochablejší mužnost.
„Nezoufej,“ utěšoval ho Hlína,
„jedno dobrodružství ti ještě zbývá –
cestovat dopravními prostředky jako černý pasažér!“

„Ženatí muži se podle statistiky
dožívají vyššího věku,“
prohlásila při veřejné debatě
známá obhájkyně tradičního manželství.
„Ano,“ přitakal Boris, „znám takové případy.
V padesáti se v plné síle a svěžesti
dožívají šedesátky.“

„Kdybych byl tušil,“ spráskl ruce Beblavý
při spatření TV reklamy na čokoládové pamlsky,
„že čokoládová tyčinka způsobuje orgasmus,
byl bych si v životě ušetřil mnoho trapných situací,
o času a penězích nemluvě.“

„Já také vím, že nic nevím,“
pravil Štefan v dobrém rozmaru,
„ale na rozdíl od Sókrata nejsem chlubivý.“

„Rozdíl mezi občanem a daňovým poplatníkem,“
ulevil si šachmatovič při vyplňování daňového přiznání,
„je zhruba stejný
jako rozdíl mezi posvátným býkem
a dojnou slávou.“

„Historie zná jménem pouze velikány,“
pravil Danko při debatě o slávě.
„My obyčejní smrtelníci máme šanci
dotáhnout to nanejvýš na neznámého kapitána
nebo neznámého pachatele.“

+

Bůh stvořil člověka občánka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel jménem Igorko, odkašlal si a pochvalně pronesl: „Roztomilý majstrštyk, Pane Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší… Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!“

„Ano, touhu,“ zaradoval se Bůh jménem Láska, „aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě a spravedlnosti…“

A Bůh v člověku probudil touhu.

„Bravo,“ zatleskal ďábel Igor a v duchu se chechtal. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu, po moci, po mamonu a po pomstě těm směrákům. Věděl, že od té chvíle už nemusí hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj i spolehlivě fungující peklo si stvoří slovenští občané totálně sami.

+

„Doby se mění, lidé se mění, pravdy se mění,“ pravil Igor při debatě o proměnách světa,
„jen lidská blbost zůstává naší jedinou jistotou. A proto mě budou volit i teď!“

+

„Hlína se odstěhoval do Brmbolce a hledá úchyly… a zatím se kotlebovci staly poslanci“

+

„My máme Čapí hnízdo a vy zase Čápu Towou…“

+

Otázka: Kolik hlíny je v díře metr široké a metr hluboké?

Odpověď: Žádná, jinak by to nebyla díra.

Otázka: Je Hlína křesťanem?

Odpověď: Co to máte za otázky – prosím vás? Neurážejte křesťany, dobře?

+

Přijde Igorko na pískoviště a řiká holčičce: „Holčičko, umíš volit?“ „Umím.“ „Tak počítej, že to bude bolet. Líp již nikdy nebude…“